Dnes je , ( juliánského církevního kalendáře)


O modlitbě - modlitba věřících žijících ve světě

O modlitbě - modlitba věřících žijících ve světě

Příspěvekod marekM » 08 pro 2012 14:07

O modlitbě
modlitba věřících žijících ve světě
z dědictví optinských starců
V evangeliu se praví: Stále se radujte, bez přestání se modlete(1Sol 5, 16-17). Jak je, ale možné naplnit toto přikázání lidmi, kteří žijí ve světě, kteří jsou zaneprázdnění prací? Lidmi, kteří jsou obtížení starostmi o rodinu a vůbec každodenními starostmi a problémy?
Modlitební pravidlo
Do modlitebního pravidla zbožného člověka žijícího ve světě obyčejně patří ranní a večerní modlitby, kapitola z Evangelia a dvě kapitoly z knihy Apoštol. Je dobré přečíst několik žalmů z Knihy Žalmů, vložit si záložku na místo, kam jsme dočetli, a pak pokračovat dále.
Existuje rovněž zkrácené pravidlo pro nemocné, matky s malými dětmi a pro ostatní, kteří sami cítí velký nedostatek času. Takovéto zkrácené pravidlo je možné najít v každém modlitebníku.
Optinští starci psali, že modlitební pravidlo musí být v souladu s našimi silami. Raději ať je pravidlo kratší, ale naplňované každý den, než naopak dlouhé pravidlo, které potom nemůžeme pro naši slabost nikdy naplnit.
Ctihodný Amvrosij (Grenkov) dával poučení: Je lepší, když pramen neustále protéká a teče, třebas i málo, nežli mnoho, ale s mnohými přerušeními… Je lépe mít nevelké pravidlo, ale neustále ho plnit, nežli mít velké, a to činit s velkými přerušeními.
Jindy zase nepřítel našeho spasení zvláště našeptává modlícímu se, aby navýšil množství modliteb a poklonů. Poté však projde několik dní a vysílený člověk zanechává a opouští ty modlitby a poklony, které si přidal, a spolu s tím zanechává i modlitby, které se dosud modlil.
K tomuto starec Amvrosij v jednom dopise připomínal:
Píšeš, že někdy k obyčejnému pravidlu přidáváš navíc poklony a poté jsi z této snahy znaven, takže i ono obyčejné (pravidlo) neplníš. Je daleko užitečnější pokračovat v umírněnějším činění modliteb, nežli jednou činit modlitby navíc a podruhé pak i to, co je zapotřebí činit, z důvodu neúměrného úsilí nesplnit.
Optinští starci varovali před nebezpečím sebechvály a uspokojení z přespříliš velkého modlitebního pravidla a vůbec před povyšováním se nad těmi, kteří se nemodlí. Protože takováto povýšenost ničí všechno úsilí, námahu i vykonanou práci.
Na prosbu o požehnání číst na doplnění též akathisty ctih. Amvrosij odpovídal: Přeješ si číst různé akathisty ze své horlivosti? Můžeš je číst, ale jen pod tou podmínkou, že si o sobě nebudeš myslet něco více a když druhé nebudeš odsuzovat. Pokud se ale objevuje povýšenost a odsuzování druhých, tak to je raději nečti.
Ctih. Nikon (Beljajev) upozorňoval na to, že jestli si někdo přeje pomodlit se déle než obyčejně, je možné tak činit, ale nesmí to být přidáváno k již danému pravidlu jako nějaká povinnost. Samozřejmě s tím, že poté, když nemůžeš číst doplňující pravidlo každodenně, je zapotřebí dbát na to, aby někdo neupadl do malomyslnosti a bezradnosti:
Někdy při přání pomodlit se a ještě něco pročíst je možné například přečíst několik kapitol z Evangelia namísto jedné (kapitoly) anebo jeden akathist ke kterémukoli svatému nebo Matce Boží před jejími ikonami…, to pak již ale nepřidávat k již danému pravidlu jako nějaké nové povinné pravidlo.
Požehnání k modlitebnímu pravidlu
Modlitební pravidlo je lépe zkonzultovat s duchovním otcem nebo s knězem, u nějž se obyčejně zpovídáme. To nám pomůže vyvarovat se svévole, nerozumnosti a sebechvály. Soudnost spolu se snahou nechat si poradit – to je královská cesta, kterou nám doporučují svatí Otcové.
Starec ctih. Antonij (Putilov) radil takto:
Sliby, přísahy a pravidla na sebe bez souhlasu duchovního otce nenakládejte žádná, díky jehož radě vám přinese jedna poklona více užitku nežli tisíce poklon svévolných.
Taktéž ctih. Antonij psal:
Farizej více nežli my se modlil a postil, ale bez pokory byla jeho práce a snažení ničím, a proto buďte co nejvíce horliví podle pokornosti celníka, která se obyčejně rodí z poslušnosti, a více vám ani není potřeba.
Starec ctih. Josif (Litovkin) upozorňoval na to, že plnit pravidlo s požehnáním je daleko pracnější nežli to, které jsme na sebe vzali svévolně. Je možné učinit ohromné množství poklonů s domýšlivostí, ale když něco činíme s požehnáním, s pokorou, tak je to daleko těžší a pracnější. A proto je to pak i prospěšnější pro duši:
Uložené pravidlo je vždy těžší, pracnější, a když se činí s pokorou, je ještě těžší. Co však bylo získáno takovouto prací, to bývá ku prospěchu a k užitku.
Nemožnost splnit modlitební pravidlo
Ve světě, ve kterém žijeme, dochází k různým okolnostem, které na nás nezávisejí: služební cesty, dlouhé pracovní porady, neodkladné pracovní povinnosti a také nemoci naše a našich blízkých. Obecně se může stát, že i ten nejzbožnější věřící nebude moci splnit každodenní pravidlo. Starec Nikon radil v žádném případě nepropadat bezradnosti a jen prostě s pokorou obvinit sebe sama v nemohoucnosti:
Starej se o to, abys nevynechával modlitební pravidlo ani ráno ani večer, ale jestliže z jakékoli příčiny jej přece jen vynecháš, zvláště kvůli okolnostem, které nedokážeš ovlivnit, nezarmucuj se, ale s pokorou sebe sama obviň v nemohoucnosti, protože sebeobviňování je neviditelné povýšení a vystoupení, naopak zarmoucení a bezradnost nejsou, dle slov otce Amvrosije, mezi ctnostmi zastoupeny vůbec.
Neustálá vzpomínka na modlitbu
Starci nám připomínali, že kromě pravidla je zapotřebí mít neustálou vzpomínku na modlitbu čili neustále na Boha pamatovat, a v průběhu dne stále opakovat: Hospodi pomiluj! Hospodine, smiluj se! Hospodine, požehnej! Hospodine, ochraň mne! Těmito krátkými modlitbami může být náš každodenní život posvěcován. Každé dílo, každý skutek je potřeba začínat s vzýváním ku pomoci jména Božího, - takto to učil starec Ilarion (Ponomarev).
Ctih. Nikon připomínal:
V každé době, byť byste činili cokoliv: sedíce, chodíce, pracujíce, - čtěte ve svém srdci: Hospodi pomiluj! Když budeš zarmoucený, smutný a přijde na tebe těžké pokušení, ty jen jedno opakuj: Hospodine, slituj se nade mnou, spasiž a smiluj se nad Svým služebníkem!A zármutek se stane lehčím.
Na otázku o krátké modlitbě, kterou je možno často opakovat, ctih. Nikon odpovídal: Modlete se prostě a jednoduše: Hospodine, daruj mi Svou blahodať! A Hospodin přenese přicházející bouři mimo vás.
Prosba o modlitbu za druhé
Někdy se lidé obracejí k druhým lidem s prosbou, aby se za ně modlili. Stává se někdy i to, že zapíší jména na panychidu nebo pobožnost a sami však potom na takovéto službě nejsou a nemodlí se.
Aby lidé nezůstávali v klamném bezpečí a nevkládali svou naději jen na postranní, vnější modlitební pomoc, ctih. Amvrosij poučoval konat takto:
Vzpomeňte na dvanáctero apoštolů, kteří prosili Spasitele za Kananejskou ženu, ale On je nevyslyšel. Když Ho však prosila sama tato žena, uprosila Ho.
A jindy opakoval lidové pořekadlo: Bože, Ty mi pomáhej – ty sám však přitom nelehávej.
Modlitební naladění
Optinští starci radili zanechat při modlitbě mnohoslovnosti, prázdných slov, neboť skrze ně se modlitební naladění narušuje a odhání se Boží blahodať. Ctih. Nikon k tomu psal:
Hlavně v době modlitby zanechte všechny všední a každodenní myšlenky. Po modlitbě, domácí anebo chrámové, aby bylo zachováno a ochráněno modlitební naladění, je zapotřebí mlčenlivosti. Někdy třeba i to nejobyčejnější a nevýznamné slovo může narušit a odehnat z naší duše ono modlitební rozechvění a dojetí. Mlčení připravuje duši k modlitbě. Ticho má příznivý a blahodárný vliv na duši!
Zde samozřejmě nehovoříme o důležitých pracovních rozhovorech: když na příklad rozmlouváme s našimi příbuznými anebo když vychováváme naše děti, naopak, zde máme na mysli ono tlachání, do nějž tak často upadáme.
Starec Amvrosij proto radil:
Moudré mlčení je nade vše drahé. Jestliže dáme všechna pravidla na jednu misku vah a na druhou misku dáme blahé a moudré mlčení, tak mlčení to druhé převáží.
Když cítíš, že si přeješ říci něco z vášně – mlč. Ovládni se, neříkej nic. Vždyť je to boj a ten je zapotřebí vyhrát.
Je zapotřebí se modlit i za to, abychom se naučili správně se modlit. Ctih. Nikon psal následující:
My sami o sobě, bez Boží pomoci, nejsme sto se ani pomodlit: nemůžeme se modlit tak, jak to je správné, a ani nevíme, jak a o čem se modlit.
O modlitebních darech
Modlitební podvih, tj. duchovní zápas a boj, je doprovázen i dary pro horlivé modlitebníky. Optinští starci však upozorňovali na to, že není možné se svévolně a umíněně dožadovat takovýchto darů, jako jsou například slzy při modlitbě nebo čistota a bezvášnivost. To může být nebezpečné pro někoho, kdo je v modlitební praxi ještě nezkušený.
Starec Anatolij (Zercalov) psal o slzách při modlitbě:
Ne všichni mohou plakat a slzet, ale jen ten, komu Bůh dá slzy. A těm, co se dostali k modlitbě poprvé, tomu Bůh daruje slzy jen zřídkakdy. A ti, kteří se pro slzy stanou pyšnými, na tom nakonec budou hůře než ti, kteří neplakali.
On také poučoval ty, kteří si přáli dosáhnout čistoty a bezvášnivosti:
Buďme pokorní a Hospodin nás pokryje a zaštítí, a staneme se svatými. A dokud se nestaneme pokornými a neusmíříme Boha – i kdybychom si čelo o podlahu při poklonách rozbili, vášně se nezmenší.
Jak poznat, zdali se správně modlíme?
Modlitba – je duchovním konáním, které přináší duchovní plody. Duchovními plody jsou láska, krotkost, trpělivost, mírné duchovní uspořádání. Zajisté, aby plody uzrály, je zapotřebí, aby prošel nějaký čas. Směřovat k nim znamená, že musí vznikat duchovní růst. Člověk musí bojovat se svými vášněmi, nemocemi, nemohoucností a špatnými vlastnostmi.
Ctihodný Mojžíš (Putilov) učil každý den prověřovat sebe sama, zkoušet své svědomí:
Prověřuj sebe sama každodenně… Jestliže jsi nynější den špatným učinil, a to tak, že jsi ani modlitbu Bohu řádně nepřinesl, nebyl jsi ni jednou zkroušený srdcem, nebyl jsi v mysli pokorný, neučinil jsi nikomu milost, ani jsi milodar nikomu nepodal, neodpustil jsi viníkovi, nesnesl jsi urážky, ale naopak byl jsi nezdrženlivým v hněvu, nezdrženlivým v slovech, jídle, pití anebo jsi do nečistých myšlenek svou mysl ponořil, to vše, když jsi skrze své svědomí pohlédl, odsuď sebe sama a snaž se být následujícího dne vnímavějším k blahému a dobrému a ostražitějším ke zlému.
Ctih. Makarij upozorňoval:
Ne pouze modlitební pravidla mohou nám přinést užitek… radím vám starat se, jak jen to je možné, obracet vaše vnímání na skutky lásky k bližním, ve vztahu k vaší matce, ženě, dětem – starejte se o jejich výchovu v pravoslavné víře, starejte se o dobré vztahy v práci, s vašimi podřízenými a se všemi bližními.
Ten, kdo správně vede svůj duchovní boj, jde střední královskou cestou. Umenšuje se podrážděnost a naopak roste laskavost a vlídnost, řidčeji přicházejí hněvivé myšlenky, odsuzování, reptání. Pokojné uspořádání, trpělivý postoj k nemocem a k nedostatkům našeho okolí pak bude zakoušeno častěji, takže se postupně stane trvalým a stálým.
Podle :
marekM
 
Příspěvky: 249
Registrován: 03 úno 2010 18:55

Zpět na Citáty, překlady, Paterik

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron