Dnes je , ( juliánského církevního kalendáře)


Svatý ctihodný Siluán Athoský

Svatý ctihodný Siluán Athoský

Příspěvekod Admin » 12 úno 2010 10:24

Roku 1938 zemřel v monastýru na svaté hoře Athos muž. Byl to prostý člověk, ruský rolník, který přišel na horu Athos, když mu bylo něco přes dvacet let, a zůstal tam dalších padesát let. Byl to člověk veliké prostoty. přišel na Athos, protože četl v jedné knize o této svaté hoře, že Bohorodička slíbila, že za každého, kdo bude sloužit Bohu v tamních monastýrech, bude se přimlouvat a prosit Boha. A tak opustil svou vesnici, protože si řekl: "Když je Bohorodička ochotna se za mne přimlouvat, pak tam půjdu a moje spasení už bude její věcí."

Byl to velmi pozoruhodný muž a po dlouhý čas řídil práci v klášterních dílnách. V nich pracovali mladí ruští rolníci, kteří tam obvykle pobyli rok nebo dva, aby si vydělali nějaké peníze. Skládali doslova haléř k haléři, aby se mohli vrátit do své vesnice s našetřenými penězi, které chtěli většinou použít k založení vlastní rodiny, postavení obydlí a nakoupení potřeb k hospodaření.

Jednoho dne mu jiný mnich, který zastával stejné místo v jiném klášteře, řekl: "Otče Siluane, jak to, že lidé, kteří pracují ve vašich dílnách, pracují tak dobře, i když na ně nedohlížíte, kdežto my na ně stále dohlížíme, a přesto neodvádějí dobrou práci?" Otec Siluan mu odpověděl: "To nevím. Mohu vám jen říci, co udělám já. než jdu ráno do dílny, vždycky se za ty lidi pomodlím, a pak k nim přicházím se srdcem plným soucítění a lásky, moje duše pláče láskou k nim. A pak jim zadám úkoly, které mají splnit během dne, a pokud pracují, modlím se za ně. Jdu do své cely a modlím se za každého zvlášť. Kleknu si před Bohem a říkám mu. "Pane, pamatuj na Nikolaje. Je ještě mladý, je mu teprve dvacet, zanechal ve své vesnici ženu a dítě, která je ještě mladší než on. Umíš si představit tu bídu,kterou mají, když je musel opustit, protože nemohl doma vydělat dost na živobytí? Chraň je, když tam on s nimi není. Ochraňuj je před vším zlým. Dej mu sílu přežít tento rok tady a dočkat se radosti se shledání s nimi a z toho, že jim dá dost peněz, a dej mu rovněž dost odvahy, aby čelil dalším potížím v životě."

A otec Siluan pokračoval. "Na začátku jsem se modlil se slzami soucitu s Nikolajem, jeho mladou ženou a jejím dítětem, ale jak jsem se modlil, pocit Boží přítomnosti začal ve mě růst a v určitém okamžiku byl tak silný, že jsem zapomněl na Nikolaje, jeho ženu a dítě, jeho potřeby, jejich vesnici, a uvědomoval jsem si jenom Boha, byl jsem pohlcován Boží přítomností stále mocněji a mocněji, a náhle, v samém srdci té Boží přítomnosti, jsem pocítil Boží lásku, která chrání Nikolaje, jeho ženu a dítě, a teď jsem se s touto Boží láskou začal za něj znovu modlit, a znovu jsem byl vtažen do hlubin a znovu jsem tam našel Boží lásku. "A tak", dodal, "se celý den postupně modlím za všechny, jednoho po druhém, a na konci práce jdu za nimi, prohodím pár slov, pomodlíme se spolu, oni si jdou odpočinout a já se vrátím plnit své monastýrské povinnosti."

O držení mysli v pekle

Asketický zápas člověka a zvlášť držení mysli v pekle* (děržať svoj um v adu), což bylo ctih. Siluanovi přikázané, není možné dosáhnout jenom lidskými silami. Uskutečňuje se za spolupráce svobodného člověka s Boží vůlí a silou Ježíše Krista: "Pane, dej mi sílu pokořit se před Tvojí velikostí".
Výsledek této souhry nemá význam jen pro člověka, který zápasí, ale pro celé stvoření. Pokora přináší především klid, jednotu, plnost a lásku, to, co chybí celému lidstvu i celému stvoření.

* v tomto případě ve smyslu - stav hříšníka v pekle, kajícnost

***
Prolévání slz za své bližní

Jeden člověk, který zápasil (pozn. překl. - žil asketickým způsobem života), se mě ((pozn.- starce Siluana) zeptal:
"Jestli pláčeš nad svými hříchy?"

Odpovídám:
"Jaksi málo, ale nad zesnulými pláči mnoho."

Tehdy odpověděl:
"Plač nad sebou, nad druhými se pán smiluje. Tak pravil otec Makarij."

Poslechnul jsem a začal jsem konat tak, jak mi řekl, přestal jsem plakat za zesnulé, ale slzy mi přestaly téct, když jsem se modlil jen za sebe.

Pověděl jsem o tom jinému člověku, který zápasil a měl dar slz. Rád přemýšlel o utrpení Spasitele, jak velmi za nás Pán, Král slávy, trpěl a každý den proléval bohatě slzy. Tohoto člověka jsem se zeptal:

"Mám se modlit za zesnulé"?

Povzdechl si a odpověděl:

"Kdyby to bylo možné, všechny by jsem vyvedl z adu (pozn. - z pekla) a jenom tehdy by se moje duše uspokojila a potěšila".

Přitom pozdvihnul ruky, jakoby sbíral snopy na poli a z jeho očí stékaly slzy.

Potom jsem se již víc nepřestával modlit za zesnulé, slzy se mi vrátily a když jsem se za ně modlil, mnoho jsem plakal.

***
O běsovských vnuknutích

Tak jako lidé vchází do domu a z něho opět vychází, tak i běsovská vnuknutí přichází a opět mohou odejít, když je nepřijmeš.
Když ti radí myšlenka - ukradni a ty ji poslechneš, tak jsi tímto daroval běsu vládu nad sebou.
Když ti myšlenka říká - jíš mnoho, dosyta, a ty budeš dál jíst mnoho, to opět běs převzal vládu nad tebou.
A tak když ti budou vládnout vnuknutí různých náruživostí, staneš
se příbytkem běsů. Avšak jakmile přijmeš potřebné pokání, běsi se otřepou a budou nuceni odejít.
Admin
Site Admin
 
Příspěvky: 87
Registrován: 29 led 2010 19:28

Zpět na Citáty, překlady, Paterik

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků

cron