Dnes je , ( juliánského církevního kalendáře)


O tom, jak onemocněla znesvěcená půda

O tom, jak onemocněla znesvěcená půda

Příspěvekod Admin » 12 úno 2010 10:20

Náš duchovní stav se odráží i v přírodě, která nás obklopuje. Evangelium i svatí Otcové nám mnoha slovy ukládají žít skromě. neučiníme-li tak, stvoření okolo odumírá. To je přírodní zákon.
Následující příběh ukazuje ale i hlubší souvislosti, které jsou na rovině duchovního poznání. Odehrál se celkem nedávno, koncem 20. století.

V Bibli se o svědomité práci užívá obratu „vytvářet ráj“. Právě tak pracoval mnich Trofim z monastýru Optina pustyň, jehož obnovení je neodmyslitelně spjato s jeho úsilím. Přijel sem a setkal se tu se znesvěcující ohavností na svatém místě, kdy země odmítala plodit. Místní obyvatelé, kteří po válce založili osadu na monastýrských pozemcích, nevybíravé proklínali tuto zemi, na které kdo ví proč nic nerostlo. Naváželi na zahrady plné sklápěčky půdy ve snaze vytvořit umělou úrodnou vrstvu. Země byla ale stejně jako nemocná – na jabloních nerostla jablka, rybíz neplodil, sady trpěly padlím.

Milovníky přírody, žasnoucí nad mohutností optinských borů, čekal další otřes: Les byl jako mrtvý. Nebylo tu slyšet ptačí zpěv, borůvčí neurodilo a z hub tady rostla jen tu a tam nějaká pokroucená holubinka. „Čím to je – že by radiace?“ ptali se vyplašeně první navrátilci. Měřili v okolí pomocí přístrojů, ale radioaktivita tu nebyla, tak jako nebyly v lese houby a v řece ryby.

Noví obyvatelé monastýru se dozvídali jen z knih, že kdysi bohatý monastýrský rybolov živil klášter i gubernii. A místní usedlíci jim vyprávěli, že pro houby se jezdilo s žebřiňáky a sbíraly se jen kloboučky hřibů. A ještě si starší lidé pamatovali monastýrská rajčatová pole. Bez igelitu a úplně jako na jihu tu rostla rajčata v takovém přebytku, že s požehnáním místodržitele kláštera kněze – mučedníka Izáka II., zastřeleného v r. 1938, byla rozdávána každému, kdo chtěl. „ A potom přišla ekologická krize,“ říkali pamětníci, aniž by si spojovali neúrodu s tím, že ti, kdo se tu modlili, byli odvlečeni do lágrů, a země tak ztratila Boží milost.

Mnich Trofim nalezl na místě bývalých rajčatových polí hnusně páchnoucí polobažinu. V kostromském nářečí se takové půdě říká „obidišče“ od slova „obida“ (roztrpčenost), protože se k ničemu nehodí – ani jako orná půda, ani jako pastvina, a není to dokonce ani bažina, na které roste alespoň klikva. Mnich Trofim většinou oral traktorem. Ale přes „obidišče“ traktor neprojede – zaboří se. Dokonce ani oráč s pluhem je nepřemůže, není-li to oráč – bohatýr jako mnich Trofim.

Ve větru stojí kůň a oráč. Mnich Trofim se dlouho modlí, obrácen tváří k východu a vítr čechrá jeho světlé vlasy a provívá hřívu koně. Potom se pokřižuje a chápe se pluhu. Půda je těžká, až se z dálky zdá, že kůň i oráč se plazí po zemi. Kůň padá na kolena a usilovně vytahuje krk dopředu a mnich trofim naléhá hrudí na pluh a špičkami holínek se zapírá o zem.

Teď tu zase rostou rajčata, růže, zelí a okurky. „To mají mniši pořádnou sílu, že vzkřísili takovouhle mrtvou zem!“ pravila stařenka Olga Jurina. „Nikdo z nás tomu nevěřil, i kdyby nám to říkali".

V létě po zavraždění optinských novomučedníků (1993) strhly místní ženy poplach: „Les ožívá. Rostou borůvky!“ A začaly nosit z lesa borůvky po kýblech. A další rok začali místní rybáři prodávat takové ryby, že jen půl cejna se vešlo do kýblu, a ocas mu trčel ven. Zahnízdili se tu ptáci, větve jabloní ztěžkly a obyvatel Kozelska – Vladimír vyprávěl, že se ženou našli u Optiny čtyři sta hřibů.

Ze zvyku vidět ve všem náhodu si nikdo nedává do souvislostí, že na půdu byla vylita krev novomučedníků, a na jejich modlitby, díky jejich přímluvám, se k této svaté zemi navrátila Boží milost.

Z ruské knihy „Pascha krasnaja“ o třech optinských novomučednících, zavražděných na paschu 1993, přeložil Petr Křížek
Admin
Site Admin
 
Příspěvky: 87
Registrován: 29 led 2010 19:28

Zpět na Citáty, překlady, Paterik

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 19 návštevníků

cron