Dnes je , ( juliánského církevního kalendáře)


Jak se chovat, když jsme zaneprázdněni každodenními ...

Jak se chovat, když jsme zaneprázdněni každodenními ...

Příspěvekod marekM » 02 bře 2011 19:00

Jak se chovat, když jsme zaneprázdněni každodenními
světskými záležitostmi
Světských věcí a záležitostí, které je třeba vykonat, je velmi mnoho a jsou různého charakteru, přihlédneme-li k tomu, jakou máme práci a v ní určené povinnosti a hodnosti.
Všechny naše každodenní světské záležitosti, které neprotiřečí mravnímu zákonu a které musíme vykonat proto, že to vyplývá z našich povinností, je zapotřebí učinit a nahlížet na ně jako na dílo Boží, které je nám svěřeno od samotného Hospodina. Neboť Bůh, jakožto Král celé země (Ž 47, 7), ustanovil různé povinnosti, hodnosti a stavy, a je to právě On, nikoli my, lidé, kdo dopouští, abychom přijímali ony světské tituly a hodnosti.
Bez Boží vůle nebo bez Božího dopuštění se na světě nic neděje. A proto, ať bys konal jakoukoli práci či skutky, všechno čiň, jako bys to činil pro samotného Boha, a odměnu za to získáš přímo od Něj. Výsledky práce toho, kdo nepracuje a nenamáhá se pro Boha, jsou velmi bídné, a také odměnu nedostane od Boha, ale od sebe anebo od lidí. A jaká je to odměna, kterou získáme od sebe anebo od lidí? Pozemská, dočasná a nicotná.
Budeš-li činit všechny své povinnosti a svoji práci pro samotného Pána Boha, dělej vše tak, jak je zapotřebí, aby bylo Boží dílo vykonáno; to znamená, dělej vše z celé své duše, ochotně a s radostí, starostlivě, nedělej nic neochotně a nedbale, ale s čistým svědomím, neboť je řečeno: „Proklet buď, kdo koná Hospodinovo dílo nespolehlivě!“ (Jeremiáš 48, 10)
Jestliže to, co děláš, vychází úspěšně, nepyšni se tím a hlavně nepřipisuj úspěch v tom, co děláš, svým vlastním silám a schopnostem, neboť sám Pán řekl svým učedníkům: „Beze mne nic nemůžete učiniti.“ (Jan 15, 5)
Jestliže, naopak, to, co máš vykonat a čím se máš zabývat, je složité, nepříjemné, ba dokonce ponižující, nenese to náležitou úctu, nedaří se ti to a jde to pomalu, je k tomu zapotřebí obzvláště velká dávka trpělivosti, nebo tě to přivádí k malomyslnosti. Pak nebuď malodušný, nebuď lenivý, nehněvej se kvůli tomu, neoddávej se zlobě, netrpělivosti ani reptání. Ale oživuj a posilňuj se spíše myšlenkou na to, že to, co děláš, co tě nyní tak tíží, co je ti tak nepříjemné a co tě rozčiluje, nebude trvat věčně. Uplynutím pozemského života všechno toto skončí, a poté Hospodin „odplatí jednomu každému podle skutků jeho“ (Řím 2, 6). A v tom, co máš nyní učinit, udržuj se zbožným zpěvem, skrytou modlitbou, přemýšlením o Boží pravdě, přemýšlením o tom, co děláme, a vůbec povznášej své srdce k Bohu v krátkém modlitebním povzdechu, vysílaném k Jeho osobě.
Jako příklad nechť ti slouží tato zvolání:
-Jak neskonale a nezměrně nás Pán miluje!
-Co vše jen pro nás učinil a nadále činí!
-Čím vším nás obohacuje!
-Bože, jak je zapotřebí být vděčný Tobě!
-Pane, požehnej mi! Očisti mne! Osvěť mne!
-Jen Ty, Pane, nás tak mnoho miluješ!
-Kéž by všichni lidé poznali, jak jsi blahý, Pane!
-Kdybych Tě jen, Pane, miloval celým svým srdcem!
-Pane, kdy Tě budu spolu se všemi svatými věčně oslavovat?
-Pane! Ty jsi moje útočiště, Ty jsi moje útěcha, Ty jsi moje naděje, Ty jsi můj pokoj. Ty jsi moje světlo. Ty jsi moje sláva. Ty jsi moje radost. Ty jsi moje blaženost!
Tato a podobná zvolání, jestliže si navykneš je v duchu pronášet, budou ti v čase tvé práce drahocenným a neocenitelným pomocníkem. Neustále proto udržuj svou duši ve spojení s Bohem. Tato zvolání a tato spojení tě budou neustále oživovat, budou odhánět všeliké zlo, posilňovat v dobru a velmi blahodárně utvrzovat i tvé tělesné síly. Kdo se takto snaží při vykonávání všech svých světských záležitostí a povinností, ten se snaží a činí v souladu s tím, co je zapotřebí činit k Boží slávě.
Samo sebou se rozumí, že je třeba vykonat tímto způsobem zejména ty věci, kterou jsou naléhavé a velmi důležité; takové, které nemohou být odkládány. Nejdříve je třeba popřemýšlet o tom, jak a co nejlépe učinit a také myslet na to, že nikdy není zapotřebí dělat to, co se neshoduje s Božím zákonem.
Když začínáme jakoukoli svou povinnost, je především potřebné usilovně se pomodlit k Bohu o seslání Božího požehnání na naši práci. Je zapotřebí pronést modlitbu Před počátkem jakékoliv práce a poté popřemýšlet, jak nejlépe udělat tu či onu věc, a teprve poté přistoupit k samotnému dílu. Po obvyklé práci následuje oběd a malý odpočinek. Křesťan by měl vědět i to, jak se má chovat v čase oběda a v čase odpočinku, který následuje po obědě.
Před obědem a před večeří vždy povznášej k Bohu horlivou modlitbu, modli se i po obědě a po večeři. Neboť vše potřebné k utištění našeho hladu a žízně nám nesesílá nikdo jiný než sám Hospodin. On dává našemu jídlu výživnou sílu pro naše tělo a našemu tělu dává onu schopnost obracet tuto výživnou sílu ve zdraví. Ten, kdo se před obědem, večeří a po jejím skončení nemodlí, je spíše nic nechápající člověk nebo zatvrzelý egoista.
Náš stůl má být vždy střídmý. Jídlo je pro tělo nezbytné; nesmíme je našemu tělu odříkat, ale pro zachování střídmosti je lépe, když přestaneme jíst v tom okamžiku, kdy máme ještě nutkání k jídlu. «Jez tolik, abys zahnal hlad» říká svatý Jan Zlatoústý. «Zdrženlivě pij a málo jez, zdráv pak budeš» říká další světitel Boží Mitrofan. Zkušenost dosvědčuje, že zdrženliví lidé žijí zdravě, dlouhověce a dobře.
Velmi nerozumně činí ti, kteří si dovolují více a přesycují se jídlem příliš sytým, neboť přesycování se je velmi škodlivé jak pro naše tělo, tak pro naši duši. Žaludeční potíže, a s tím spojené různé nemoci či dokonce předčasná smrt, jsou následky přesycenosti. Nezdrženlivý není způsobilý ani k žádným duchovním cvičením: nemůže se modlit, ani rozmýšlet o tom, co je božské. U toho, kdo je přesycený, jest bohem jeho žaludek a celá propast nečistých myšlenek a přání.
V době oběda a večeře nikdy neříkej nic špatného a hříšného. To je urážlivé a potupné u Boha, kterého dary požíváš, a může se to též stát pokušením pro tvé bližní. Naopak, při obědě je zapotřebí říci anebo vyslechnout něco poučného, anebo jen v hluboké tichosti, se zbožností přijímat pokrm. Skuteční křesťané se převážně v čase jídla starali o to, aby pamatovali na smrt a na Strašný Soud. Zbytečné řeči – jsou příznakem lidí nerozumných a prázdných, každodenní poučování se v moudrosti – to je úděl lidí moudrých.
Kdo takto přijímá svůj oběd a večeři, tj. s mírou a s vděčností k Bohu, ten činí tak, jak je zapotřebí, jak je to správné a Bohu milé.
Po obědě je bezpochyby nutný i odpočinek. Ale odpočinek je zapotřebí přijímat jako lék pro obnovu sil duševních i tělesných. Proto je třeba, aby odpočinek nebyl příliš dlouhý. «Zahálka učí mnohé špatnosti» (Sír 33, 28). «Nelibý je před Hospodinem klid tělesný» říká svatý Varsonofij Veliký. Takto je zapotřebí, aby přemýšlel ten, kdo vstal od stolu. Je třeba poděkovat Bohu a po malém oddechu opět pokračovat ve své práci.
Čas odpočinku nevyužívej k tomu, jak to dělají mnozí nerozumní, k radovánkám nebo marnostem či nesmyslným hrám. Hra a křesťan jsou dvě nesmiřitelné věci. Aby nevešly v čase potřebného odpočinku do hlavy Bohu protivné myšlenky a do srdce Bohu protivná přání, křesťan, hledíce na stav své duše, stará se a sytí sebe různými duchovními myšlenkami a srdečným vzýváním k Bohu.
Takovéto myšlenky a vzývání, více než cokoli jiného, daleko dříve posilní naše tělesné síly a kromě toho též posilní a utvrdí naši duši v dobru.
Schiigumen Sáva (Ostapenko)
marekM
 
Příspěvky: 249
Registrován: 03 úno 2010 18:55

Zpět na Citáty, překlady, Paterik

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron