Dnes je , ( juliánského církevního kalendáře)


Světitel Theofan Zatvornik - Poučení

Světitel Theofan Zatvornik - Poučení

Příspěvekod marekM » 03 srp 2010 20:51

Poučení - Světitel Theofan Zatvornik

Modlitba
Modlitba je prvním skutkem, prvotním činem v křesťanském životě. Modlitba je dechem duše. Když existuje modlitba, žije duch, když není modlitby, není ani života v duchu.
Stát před ikonou a činit poklony není modlitba, ale toliko součást modlitby; číst modlitby nazpaměť nebo z knížky, nebo je poslouchat, to také ještě není modlitba, ale toliko nástroj modlitby, způsob jejího hledání nebo jejího probouzení.
Samotná modlitba je postupné zrození v našem srdci zbožných myšlenek a pocitů k Bohu – pocitu sebeponížení, oddanosti, vděčnosti, chvály, prosby, lítosti a pocitu pokornosti vůči vůli Boží.

Obraz a podoba Boží
Obraz a podoba Boží se vztahuje ne k tělu, ale k duši. Obraz Boží spočívá v podstatě duše a podoba spočívá ve svobodně a dobrovolně jí samou získaných Bohu podobných vlastností. To, že naše duše je nehmotná, prostá, duchovní, nesmrtelná a rozumně-svobodná, to náleží k obrazu Božímu. A když ona skrze patřičné užití rozumu a svobody pozná pravdu, a počne ji vroucně a upřímně zachovávat, srdce ozdobí všelikými ctnostmi, jimiž jsou: mírnost, milosrdenství, zdrženlivost, mírumilovnost, trpělivost a tomu podobné (ctnosti), tehdy v ní tyto vlastnosti utvoří Boží podobnost.
Podoba, obtisknuta pomocí blahodati v (Božím) obraze, objímá vše vnitřní v nás: naše myšlenky, rozpoložení, pocity a činí Bohu podobným i naši mysl, vůli a srdce.
Naše Bohu-podobná mysl, když si je jasně vědoma Vyznání víry, pak se přidržuje všeho v něm obsaženém bez licoměrnosti. Apoštol Pavel hovoří o sobě a o všech apoštolech: My pak mysl Kristovu máme (1. Kor. 2, 16). A tuto mysl Kristovu apoštolové nezadržovali v sobě samých, ale předali ji Církvi a věřícím v živém slově a v Písmu.
Svatá Církev ji shromáždila všechnu v jedno a vyložila krátce ve Vyznání víry. Tak tedy, ten, kdo věří vroucně a upřímně, pevně zachovává vše, čemu učí Vyznání víry, ten má mysl Kristovu, neboli, je u něho mysl podobná mysli Kristově, jeho mysl se stane Bohu-podobnou. Tvůrčí moc člověka bývá Bohu podobna tehdy, když se ozdobí všemi ctnostmi, které byly ukázány Pánem v učení o Blahoslavenstvích (Mat. 5, 3–12). Že tomu tak je, o tom pro nás vydává svědectví svatý apoštol Pavel.

Co může oživit člověka?

Kolik let posloucháme Evangelium, a jeho slova útěchy se míjejí svým účinkem, prolétají kolem naší hlavy. I dá nakonec Bůh člověku nějakou příležitost, a on je uslyší svým srdcem. Tehdy slovo vstoupivší dovnitř učiní zde své podivuhodné, rozrušující a současně obnovující dílo, podstatou kterého je skutečný a pravý život.

Nesení vlastního kříže
U každého z nás je jeho vlastní kříž. Skládá se ze všeho, co znepokojuje a tíží našeho ducha, co mučí naše srdce na pravé cestě k Pánu, a co se děje po všechny dny našeho života.
První druh kříže představují neduhy naší přirozené povahy a špatné nasměrování našich sil, jimiž jsou: omezenost, nesoudnost a nezralost v rozhodnutí, nedostatek síly naší vůle, její strnulost a neochota reagovat na dlužné skutky (vůči našemu Spasiteli). Skleslost našich smyslů a jejich náklonnost k marnivosti, především k potomkům našeho já – zástupům vášní a všeho druhu žádostivosti těla. Probudivšího ducha, který toto všechno v sobě vidí, toto vše tíží, a on to na sobě nosí jako nějaký zločinec, kterému byla za trest k ramenům přivázána tlející mrtvola. Toto je kříž padlého lidského pokolení.
Druhý druh kříže představují všechny životní námahy a mrzutosti. Přejeme si spokojenost, dobré vztahy se všemi, aby vše, co děláme, probíhalo v pořádku, ale většinou ve všech stránkách našeho života, skoro každou minutu, nás potkávají nepříjemnosti a někdy i neštěstí. V naší snaze se vyhnout nepříjemnostem, bojujeme s nimi a svůj život vláčíme podobně tomu, jako když někdo prochází uprostřed trnů a šípkovím a každou chvíli získá na těle nějaký škrábanec a oděrku. To je kříž života.
Třetí druh kříže se skládá z práce, kterou každý máme uloženu a jsme povinni ji konat. Každý z nás je obklopen povinnostmi a každá povinnost má svůj okruh činností; u každé činnosti je přitom zapotřebí práce a trpělivosti, aby byla vykonána od začátku až do konce v tom duchu, pořádku a plnosti, jaká je její podstata.
Každý, kdo začne žít křesťanským životem, si krok za krokem začíná uvědomovat a chápat, jak obtížné je ono „nesení kříže“, a tuto skutečnost poznává tím více, čím více se pod křížem zastavuje, čím více s ním zakopává, ba dokonce upadá. Přijímá to však jako největší požehnání.
Převeliká je Boží útěcha pro ty, kteří nosí takový kříž; a jako první dary Boží útěchy přijímají tito věřící kajícné slzy, pocity vlastní hříšnosti, ale současně i Boží lásky.

marekM
 
Příspěvky: 249
Registrován: 03 úno 2010 18:55

Zpět na Citáty, překlady, Paterik

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron