Dnes je , ( juliánského církevního kalendáře)


Poučení ctihodného otce Theodora Studity ke svátku Paschy

Poučení ctihodného otce Theodora Studity ke svátku Paschy

Příspěvekod marekM » 23 bře 2010 17:25

Poučení ctihodného otce Theodora Studity ke svátku svaté Paschy…

Obrázek

Bratři a otcové, strádání a utrpení Pána našeho Ježíše Krista mají sílu zrodit v našich duších střízlivost 1) vždy, když o nich přemýšlíme, především pak v nynější dny, kdy se tato strádání a utrpení uskutečňují postupně jedny za druhými: dohoda o vydání na smrt, uvrhnutí do žaláře ze strany Židů, soud před Pilátem, odsouzení, pohlavkování, poplivání, zostouzení, vysmívání, ukřižování, probití rukou a nohou hřeby, napájení octem, probodnutí žebra a mnoho dalšího, co se nedá dostatečným způsobem ani popsat, a to nejen lidskými, ale ani všemi jazyky andělskými.

Ó jak velké a podivuhodné tajemství! Slunce, když spatřilo, co se stalo, pohaslo, když to spatřil měsíc, tak zešeřel, pocítila to země a zatřásla se, pocítily to kameny a rozpukly se. A tak, jestliže bezduché a bezcitné živly se sklonily a změnily z bázně Boží a ze spatření dopuštěného, můžeme snad zůstat nepozornými a lhostejnými v tyto dny my, kteří jsme se stali hodnými rozumu a pro které Kristus zemřel?
Jak my, kteří jsme nerozumnější než zvířata a bezcitnější než kameny, můžeme zůstávat stranou toho, co se právě odehrává? Ne, moji bratři, ne! Přesto se ale snažme získat onu Bohu milou střízlivost, prolijme slzy, změňme se pomocí dobré vnitřní proměny a umrtvěme své vášně.

Cožpak není vidno, jakým všelikým utrpením nás k tomu nabádá Boží láska? Byl-li kdo někdy uvězněn ve vězení za své druhy, anebo obětoval-li kdo sebe sama za své milé? A náš dobrý a milostivý Bůh ne jedno, ne dvě, ale nesčíslné množství utrpení a strádání vytrpěl za nás odsouzené. A podobně svatí, kteří ačkoli neměli ničeho, čím by mohli oplatit za tuto lásku, přinášeli Mu svá těla a krev, stávali se duchovními vojíny a mučedníky a zpívali píseň Davidovu: Čím se odplatím Hospodinu za všechna dobrodiní Jeho mně učiněná? (Žalm 116 12). Tuto píseň, bratři, i my neustále opakujme, k slávě Hospodinově pracujíce, s neuhasitelným lásky citem. A nikdo z nás ať v tom neustává, ale směřujme k výšinám, abychom se stali podobnými Kristu a všem jeho svatým.

A tak tedy již nastal čas svatého Vzkříšení. Buďme proto pozorní, abychom prožili tento svátek světle a Bohu mile, protože to je Pascha – prvý a největší dar Boží ikonomie spásy (tj. péče o své stvoření; viz Kniha Přísloví kapitola 9.). S pomocí zbožnosti zkrotíme své tělo tak, aby, třebaže by se i proměnil náš pokrm, nezměnilo by se naše duchovní bytí.

Duše se raduje příchodem Paschy, neboť jí přináší a dává pokoj a ulehčení od množství práce.

Pročpak ale očekáváme Paschu s takovou netrpělivostí, když tento svátek přichází a zase odchází? Neoslavovali jsme ji již tolikrát předtím dříve? I letošní (Pascha) přijde a odejde – v tomto čase a době není ničeho stálého a naše dny procházejí jako stín a život běží tak, jak posel běží se zprávou. A tak tomu bude, dokud nedostihneme konce skutečného života.

Spolu se vzkříšením i celé stvoření shazuje ze sebe onu zimní chmuru a nevlídnost jako nějakou strnulost, vidíme, jak všechno stvoření znovu rozkvétá a ožívá. A tak spatřujeme zemi, která se zazelenala, moře, které se uklidnilo, všechnu zvířenu skákající a vše se měnící k lepšímu.

Ne náhodou jsem se o tom zmínil, chci říci hlavně to, že jestliže třebas to, co je bezduché a nerozumné, takto spolu oslavuje přesvětlé vzkříšení a zdobí je, o to více my, kteří jsme byli důstojnými nabýt rozum a být obrazem Božím, máme zkrášlovat sebe a stávat se blahovonnými! Skutečnou a pravou libou vůní Kristovou je ten, kdo se neustále zkrášluje ctnostmi, k čemuž nás pobízí apoštol, který říká: Jsme totiž Kristova vůně dobrá Bohu (II. Kor 2,15).

Řeknu ještě i to, že Adam před tím, než padl, byl libou vůní Bohu a byl ozdoben nesmrtelností a neporušitelností a přebýval v nebeském rozjímání. Proto byl jako nějaký blahovonný a mnohokvětý citroník vysazen v ráji.

Budeme tedy i my, bratři, vonět blahou vůní duchovní, kterou každý z nás jako ten nejzkušenější voňavkář může ze sebe učinit tím, že bude sbírat ctnosti. Tato blahá vůně je požehnaná, tato blahá vůně je příjemná Bohu, tato blahá vůně přitahuje anděly a odpuzuje démony.

Když proběhne Pascha a svátek je u konce, nemysleme si, že veškerá radost a oslava se skončila, protože my máme onu možnost radovat se a oslavovat neustále. Jak je to možné? Je to možné tehdy, jestliže máme vždy v živé paměti utrpení Spasitele našeho Krista, to jest to, že Pán Slávy byl ukřižován za nás, sestoupil do hrobu a povstal třetího dne a spolu se sebou tak vzkřísil a oživil i nás, takže můžeme spolu s apoštolem říci: Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne (Gal. 2, 20).

Neříkej: svatá Čtyřicátnice už skončila. Pro toho, kdo neustále vede duchovní zápas, svatá Čtyřicátnice stále pokračuje. Neříkej: já už mnoho let bojuji a vedu tento duchovní zápas a nyní si trochu oddychnu a odpočinu. V tomto životě však není odpočinutí.
Neříkej: zestárl jsem v ctnostech a ničeho se už nebojím. Vždy je možnost nebezpečí pádu. Satan mnohé z těch, kteří zestárli v ctnostech, v jednom okamžiku svrhl ke hříchu. A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl. (I. Kor 10,12)

Ať tedy neochabují naše vzpomínky na Paschu jen proto, že svátek už proběhl, ale mějme raději vždy před svými zraky spasitelná utrpení našeho Pána, Jeho ukřižování, pohřbení a vzkříšení, abychom tak neustávajícím pamatováním na toto vše přebývali nepodmaněni a nezotročeni vášním.

Celý náš život s nadějí hledí na věčnou Paschu, protože nynější Pascha, přestože je velká a důležitá, je, jak říkají svatí Otcové, jen obrazem oné věčné Paschy. Tato (Pascha) se slaví v jednom dni a odchází, zatímco ta druhá, ta je věčná. Nebude ani žalu, ani nářku, ani bolesti už nebude, neboť to, co bylo, pominulo. (Zj 21,4)

Tam je věčná radost, veselí a jásot, tam jsou hlasy slavících, jásot vítězících a patření na věčné světlo. Tam je blažená hostina Kristova spolu s hojností věčných blah.

Pamatujíce na toto všechno, všichni svatí hrdinně přetrpěli rozličná strádání, kdy považovali nedostatek a nouzi za štěstí, nesvobodu za potěšení, mučení a duchovní zápas za radost a zalíbení, smrt za život.

A tak i my, budeme-li se snažit a usilovat o věčnou Paschu, přetrpíme se shovívavostí a dobrosrdečně, a o to vás, bratři, prosím, toto nynější, současné utrpení, a náš Dobrodinec a Vládce, Bůh, budeme-li Jemu věrně sloužit až do konce, učiní nás důstojnými té věčné a nebeské Paschy, kterou nechť jsou naplněni všichni lidumilností a blahodatí Pána našeho Ježíše Krista, ukřižovaného a pohřbeného a vzkříšeného, Jehož je síla a sláva s Otcem i Svatým Duchem nyní i vždycky, až na věky věkův, Amen.

__________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
1) STŘÍZLIVOST je křesťanská ctnost, která spočívá v pozorném a pečlivém vztahu a postoji k duchovním životu, tj. v celkové snaze chránit sebe před hříchem, kdy se neustále obracíme k Bohu. Střízlivost je projevem neustálé duchovní bdělosti na cestě ke spáse. Na jedné straně je střízlivost pozorností neustále zaujatou spásou duše, uprostřed soužení a pokušení tohoto dočasného světa, vzdorující nepozornosti a lenosti. Na straně druhé je pak střízlivost správným, tj. zdravým odhadem svých sil a svého duchovního stavu, které se zakládá na poznání svých nedostatků, své nemohoucnosti a vložení naděje na Boží blahodať, kdy vzdorujeme pyšné samolibosti a sebeklamu.
marekM
 
Příspěvky: 249
Registrován: 03 úno 2010 18:55

Zpět na Citáty, překlady, Paterik

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron