Dnes je , ( juliánského církevního kalendáře)


O ikoně Přesvaté Bohorodice Počájevské

O ikoně Přesvaté Bohorodice Počájevské

Příspěvekod marekM » 10 lis 2010 21:50

O ikoně Přesvaté Bohorodice Počájevské
Obrázek
Roku 1559 navštívil Volyň řecký metropolita Neofit, který daroval vdově Luckého zemského soudce, Anně Gojské rozené Kozické, ikonu Matky Boží. Metropolita pobýval jako host několik dní ve vesnici Orlja, které sousedilo s Počájevem. Metropolita poté daroval jako požehnání, starou ikonu, kterou podle tradice přivezl z Konstantinopole.
Sama Přesvatá Bohorodice je na ikoně zobrazena, držící na pravé ruce malého Krista, v levé drží plátýnko v podobě pleny. Malý Kristus je zobrazen s levou rukou položenou na rameni Bohorodice, držíce v ní svitek, a pravou rukou žehnající. Matka Boží má svojí hlavu nakloněnu k hlavičce Krista, tak, že se spolu dotýkají tvářemi. Na ikoně kromě Přesvaté Bohorodice s Před věčným mládencem, je zobrazeno sedm svatých. Jmenovitě to jsou: dva na pravé straně – sv. prorok Eliáš, pod ním sv. mučedník Mína; na levé straně – sv. prvomučedník a archidiákon Štěpán, pod ním ct. Abramij. Přímo dole potom tři svaté ženy: sv. vel. muč. Kateřina, ct. Paraskeva a sv. Irina. Nadpisy na ikoně jsou slovanské.
Vdova Gojská, více než třicet let, chránila tuto ikonu ve svém domě, dokud se od ní, nezačali zjevovat zázračná znamení.
Hlavním zázrak se stal v roce 1597, nad jejím rodným bratrem Filipem Kozickým, který byl od svého narození slepý. Vdova Anna Gojská přesvědčila svého bratra, aby se před ikonou Matky Boží pomodlil. Poté co se její bratr před ikonou pomodlil, začal vidět na obě oči. Po tomto zázraku, si Gojská přála darovat tuto svatou ikonu Počájevskému monastýru.
Tehdy to byli pro pravoslavné na Volyni, těžké časy. Uniati +, pravoslavné pronásledovali, snažili se násilně o to, aby přijali unii s papežským Římem.
Gojská pozvala pravoslavného biskupa, zachovavšího věrnost svatému pravoslaví, a s mnohými věřícími a duchovenstvem z okolních vesnic, společně s počájevskými mnichy, se slavnostním průvodem, byla ikona přenesena do počájevského monastýrského chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice. Od této doby, tato svatyně, představuje jednu z nejváženějších svatyní svaté Počájevské Lávry. ++
Spolu s přenesením svaté ikony, Gojská darovala zemědělské a lesní pozemky, blízko monastýru, díky kterým se monastýr mohl více rozrůstat a získat takto i více soběstačnosti. U svaté ikony se v Počájevském monastýru počali dít veliké zázraky a mnohá uzdravení věřících, kteří tam s vírou přicházeli. Ze všech těchto množství zázraků, které se milostí Boží děli, a pokračují se dít všem, kteří s vírou přicházejí k Počájevské ikoně Matky Boží, tady připomeneme jen několik.
Jeden počájevský mnich, byl zajat Tatary. Vězněn ve svém neutěšeném zajetí, často vzpomínal na velkolepý Počájev, s jeho chrámy a svatyněmi, s jeho bohoslužbami a církevními zpěvy. Nejvíce smutnil a nejvíce se mu stýskalo, když přišel, den památky svátku Zesnutí Přesvaté Bohorodice. Mnich se slzami v modlitbách prosil Přečistou, aby jej zbavila z jeho zajetí. Najednou, díky Přečisté, zmizeli stěny žaláře, místa jeho věznění, a on se ocitl u stěn svého drahého monastýru. Ten byl plný věřících, kteří se sešli ke svátku Zesnutí Panny Marie. Tento zázrak je dodnes ikonograficky zobrazen v hlavním chrámu Počájevské Lávry, kde jsou i okovy vězněného mnicha.
Podivuhodnou pomoc ukázala Matka Boží v roce 1675 jeho ochráncům. V tomto roce v létě v čase Zbaražské války pluky, které sestávali z Tatarů, pod vedením chána Hurredina, se dostali k Počájevské Lávře a obklíčili ji ze tří stran. Hradba monastýru povětšinu dřevěná a jen několik kamenných staveb monastýru, nebyli obklíčeným nijakou ochranou. Jedinou nadějí jim byla Matka Boží. Se slzami se mniši modlili před její ikonou, igumen monastýru nařídil sloužit akathist Matce Boží. Igumen Josif Dobromirskij přesvědčil bratry i prosté věřící, kteří našli ochranu uvnitř monastýru, aby se společně obrátili v modlitbě ke svým nebeským zastáncům: Přesvaté Bohorodici a Jobu Počájevskému. Bratři a spolu s nimi i věřící, se slzami se srdečně modlili, přede ikonou Přesvaté Bohorodice, a u svatých ostatků ctihodného Joba. Ráno 5. srpna (podle církevního kalendáře 23. července) s východem slunce zaveleli Tataři k dalšímu útoku na monastýr, igumen monastýru nařídil zpívat akathist Matce Boží. Když zapěli: „Vzbranoj Vojevodě Pobeditělnaja,…“ tj. kondak Bohorodici hlas osmý:

„Vojevůdkyně v boji vítězná, jenž nás osvobozuješ od zlých, tebou chráněni díky vzdávají, služebníci tvoji Bohorodice; vládnoucí tedy mocí nepřemožitelnou, ze všech běd nás vytrhni, ať k tobě zní naše zvolání: Raduj se, Nevěsto vždy panenská!“

tak se nad chrámem na oblaku na nebi, ukázalo podivuhodné, i Tatarům viditelné zjevení. Ve světle zářících paprscích, nad slunce jasnějšími, zjevila se Matka Boží, která držela nad Počájevem svůj omofor +++ a tak jakoby pokrývala svojí mocí, svůj monastýr. Kolem Matky Boží bylo množství andělů ve vojenských stejnokrojích, s plamennými meči v rukou, spolu s anděly, tam byl i ctihodný Job, který se nacházel v blízkosti Matky Boží, skláněl se před ní, a prosil o záchranu monastýru. Tatarům se zdálo, že nebeské vojsko na ně útočí, začali proto vystřelovat ze svých luků na Boží Matku, anděly a ct. Joba. Šípy, které stříleli, se, ale obraceli a vraceli nazpět, zraňujíce tak ty, kteří šípy vypustili. Útočníky zachvátil zmatek, začali ve strachu utíkat. Obránci Počájeva, mohli poté vyjet z opevnění monastýru a konečně nepřátele porazit, někteří z nepřátel otřeseni tím co viděli, přijali svatý křest, někteří se dali postřihnout na mnichy. Tataři a Turci, kteří se zúčastnili této bitvy, ještě dlouho poté, nemohli zapomenout na tuto porážku.
Půl století poté, když jeden počájevský mnich jménem Gavril projížděl přes Konstantinopol, tak mluvil s jedním Turkem. Když se tento Turek dozvěděl, že je mnichem z počájeva, zeptal se jej: „žije – li vaše bohyně? „Žije a bude věčně žít“ odpověděl mu mnich, když pochopil položenou otázku. „Ukrutná je vaše bohyně!“ Znepokojeně zvolal Turek. „Tam zahynul můj otec a mnoho našich. Já byl tehdy ještě malý, ale na tuto pohromu nezapomenu.“

Roku 1859 car Alexandr Nikolajevič, na památku své návštěvy Počájevské Lávry, daroval hlavnímu chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice vysoký ikonostas; v jeho třetí řadě ikon, se nachází v rámu, který má podobu hvězdy, divotvorná ikona, která se spouští v neděli a ve svátečních dnech na ozdobných šňůrách. Tak aby ji věřící mohli ve zbožné úctě políbit.

Památka Počájevské ikony Přesvaté Bohorodice, se slaví dvakrát v roce: 5. srpna / 23. července (památka osvobození Počájevské Lávry od Tureckého obklíčení, a zjevení se Přesvaté Bohorodice na oblaku nad Počájevskou Lávrou) a také v den svátku Narození Přesvaté Bohorodice 21. / 8. září.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
+dřívější věřící a duchovenstvo pravoslavné církve. Pravoslavní křesťané, kteří pod politickým a mocenským tlakem přijali jednotu s římským papežem, tj. zachovávali svůj obřad i bohoslužebný jazyk, ale při bohoslužbě vzpomínali papeže jako hlavu církve, zástupce Kristova na zemi, a další bludy římské církve, která se roku 1054 oddělila od svaté, obecné a apoštolské církve.
++je název užívaný v terminologii pravoslavné církve, pro velký nebo významný monastýr.
+++ z řečtiny: nošený, nosící se na ramenou; součást bohoslužebného roucha archijereje (biskupa) s vyšitými na něm kříži, symbolicky zobrazuje blahodatné dary archijereje, připomíná, také, že archijerej je povinen starat se o spasení zbloudilých ovcí, podobně jako evangelní dobrý pastýř, který naleznuvší ztracenou ovci, nese ji domů na svých ramenou.


Tropar hlas 5.
Před svatou ikonou tvojí, vládkyně / modlící se k tobě, uzdravení získávají /
víry pravé poznání přijímají / a nepřátel útoky odrážejí /
také i nám / kteří se před tebou skláníme / vypros odpuštění hříchů /
myšlenkami zbožnými / naše srdce prosvětli /
a k synu tvému / povznes modlitbu / za spásu duší našich.

Kondak hlas 1.
Pramenem uzdravení / a pravoslavné víry utvrzením,
zjevila se Bohorodice, tvoje ikona Počájevská /
i nás, kteří se před ní scházíme / od neštěstí a pokušení osvoboď /
Lávru tvojí neporušenou zachovej / utvrď Pravoslaví, v zemích kolem ní /
a hříchy prosebníkům tvým, odpusť / neboť přeješ li si to, můžeš.

Raduj se, pochvalo počájevská, a širého světa, naděje a útěcho.

Modlitba

K tobě Matko Boží, v modlitbách a prosbách, mi hříšní přibíháme. Na divy a zázraky, v tvoji Počájevské Lávře zjevené pamatujeme, pro naše přestoupení a hříchy se rmoutíme. Víme Vládkyně, víme, že nejsme důstojní, my hříšní, o cokoli prosit. Jen o to, aby nám naše bezzákonnosti a přestoupení, Spravedlivý Soudce odpustil. Vše co jsme v našich životech přetrpěli, zármutky, neštěstí i nemoci, jsou jen plody našich přestoupení, na nás seslané, a Bohem dopuštěné, k naší nápravě. Takto On všechny své hříšné služebníky, svou spravedlností, a svým soudem, přivádí k tomu, aby v zármutcích, přibíhali k tobě Přečistá, ke tvému zastání. Aby v dojetí svých srdcí vzývali k tobě: hříchů a bezzákonností našich, Blahá nevzpomínej. Raději pozdvihni, přečestné ruce své, k synu tvému, a předstup před Boha, aby nám vše zlé, námi učiněné, odpustil. Aby, pro mnohé námi slíbené, ale nesplněné sliby, neodvrátil tvář svoji, od služebníků svých. Aby blahodať svoji, našemu spasení potřebnou a pomáhající, neodňal od duší našich. Vládkyně, budiž nám a naší spáse, starostlivou pečovatelkou.
Shlédni k povzdechům našim, malodušnost naše, ať se ti neprotiví, když před tvým divotvorným obrazem, v neštěstích a zármutcích, naše povzdechy k tobě povznášíme. Prosvětli myšlenkami lítosti, náš rozum, víru naši posilni, naději upevňuj. Lásky, nejsladšího daru, učiň nás hodnými, abychom mohli jej přijmout. Těmito dary, ó Přečistá, ne nemocemi a zármutky, náš život ke spasení, nechť ať je provázen. Od mrzutostí a zoufalství, naše duše ochraňuj, zbavuj nás malomocné, od neštěstí a neduhů, k nám přicházejících, od lidských pomluv a bolestí nesnesitelných.
Daruj svým zastáním, pokoj a spořádanost lidu křesťanskému, ó vládkyně. Utvrď pravoslavnou víru v naši zemi, i v celém širém světě. Nedopusť, aby Církev apoštolská a obecná se umenšila, ústavy svatých otců, na věky neochvějné ochraňuj. Všechny, kdož k tobě přicházejí, spasiž od propasti zahynutí.
Ty z bratří, kteří jsou herezí oklamáni, anebo víru spasitelnou, v hříšných vášních zahubili, opět k pravé víře a pokání přiveď. Aby se spolu s námi, tvému divotvornému obrazu klaněli, a záštitu tvoji vyznávali. Dejž abychom, přečistá paní Bohorodice, ještě v tomto našem životě, spatřili vítězství pravdy, pro tvoji záštitu. Dejž, abychom přijali, onu blahodatnou radost, před naší končinou, jako kdysi obyvatelé počájevští, když spatřili tvé zjevení. Skrze které jsi je ukázala jako vítěze a osvětitele jejich nevěrných nepřátel (Agarů). Dejž ať mi všichni, s vděčným srdcem, můžeme spolu s anděly, proroky a apoštoly i se všemi svatými, oslavovat tvé milosrdenství a takto vzdát, slávu, čest a klanění, v Trojici opěvovanému Bohu, Otci, i Synu, i Svatému Duchu, na věky věkův. Amen.


Obrázek
marekM
 
Příspěvky: 249
Registrován: 03 úno 2010 18:55

Zpět na Památky ikon Bohorodice, sbory svatých, památné dny

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron