Dnes je , ( juliánského církevního kalendáře)


Svt. Theofan Zatvornik, biskup vyšenský

Svt. Theofan Zatvornik, biskup vyšenský

Příspěvekod marekM » 04 srp 2012 13:32

Svt. Theofan Zatvornik, biskup vyšenský
Dny památky 10. /23. ledna a 16. /29. června (přenesení ostatků)

Obrázek
Světitel Theofan (světským jménem Georgij Vasiljevič Govorov) se narodil 10. ledna 1815 ve vesnici Černavskoje v Orlovské gubernii, v rodině kněze, jako páté ze sedmi dětí. Roku 1837 absolvoval Orlovský duchovní seminář a byl přijat do Kyjevské duchovní akademie. Během studia na kyjevské Akademii přijal mnišství s novým jménem Theofan. Později na svůj mnišský postřih vzpomínal takto:
V Kyjevské akademii nás postřihli na mnichy čtyři, po postřihu nás poslali do Lávry (Kyjevsko-pečerská lávra – pravoslavný klášterní komplex, založený roku 1051 poustevníky Feodosijem a Antonijem), ke zbožnému starci, jeroschimonachu Parfeniovi, zpovědníku a duchovníku Lávry i samotného metropolity, umnému modlitebníku, který nám řekl: „Tak, učení mniši, vzali jste na sebe pravidla a míry, pamatujte však na to, že jedno je potřebnější nade vše: modlit se, modlit se nepřetržitě k Bohu s rozumem v srdci – to je to, o co se snažte.“ A já jsem od těch dnů hledal možnosti a prosil jsem, aby mi nikdo nepřekážel či nebránil přebývat nepřetržitě s Bohem.
V roce 1841, kdy absolvoval Akademii s titulem magistra bohosloví, byl rukopoložen nejprve na jerodiákona a poté na jeromonacha. Na kyjevské Akademii zůstal jako rektor, poté působil na Novgorodském duchovním semináři jako inspektor a učitel psychologie a logiky. Od roku 1844 pak pracoval na Petrohradské duchovní akademii, v roce 1846 zde působil jako inspektor Akademie a sborový jeromonach Alexandro-něvské lávry.
V roce 1847 byl vyslán jako člen Ruské duchovní misie do Jeruzaléma, kde navštěvoval svatá místa, dávné monastýry. Navštívil také Svatou Horu Athos, kde vedl duchovní besedy se starci a učil se dílům svatých Otců podle starých rukopisů. Na Blízkém Východě se budoucí světitel důkladně naučil řecký a francouzský jazyk a seznámil se s jazyky hebrejským a arabským. S nástupem Krymské války (1853-56) byli členové Ruské duchovní misie odvoláni do Ruska. V roce 1855, už v hodnosti archimandrity, opět přednášel na Petrohradské duchovní akademii, poté se stal rektorem Oloneckého duchovního semináře (v Karélii, na severozápadě Ruska). V roce 1856 je archimandrita Theofan jmenován představeným chrámu na velvyslanectví v Konstantinopoli, v roce 1857 opět rektorem Petrohradské duchovní akademie.
Roku 1859 byl rukopoložen na biskupa tambovského a šackého (západní část Ruska, Tambov leží necelých 500 km jihovýchodně od Moskvy). S cílem pozvednout národní vzdělanost organizoval biskup Theofan při každé církevní obci klasické a nedělní školy, založil ženskou střední eparchiální školu. Pečoval též o nástavbové vzdělávání duchovenstva. Od roku 1863 spravoval svt. Theofan Vladimirskou eparchii. V roce 1866 byl na vlastní žádost propuštěn na odpočinek do Vyšenské poustevny, zasvěcené svátku Zesnutí Přesvaté Bohorodice, nacházející se v Tambovské eparchii.
Tiché stěny monastýru však neznamenaly pro srdce vladyky pokoj a klid, ale vyzvaly jej k novému duchovnímu úkolu. Čas, který mu zůstával po bohoslužbách a osobních modlitbách, zasvěcoval spisovatelské práci. Po Pasše v roce 1872, odešel do zátvoru (uzavření; jde o duchovní podvih asketů, kdy se dobrovolně uzavřou do jeskyní nebo cel, aby se oddali nepřetržité modlitbě). V té době píše své literárně-teologické práce: výklady Svatého Písma, překlady děl svatých Otců a učitelů církve, odpovídá na mnohé dopisy, které jsou mu zasílány s otázkami po duchovním životě člověka. Když se jej ptali na množství dopisů, odpovídal: Psát a odpovídat je služba Církvi potřebná a nutná. Nejlepší upotřebení daru psát a mluvit jest obrácení tohoto daru k napravení hříšníků.
Světitel měl velký vliv na duchovní obnovu společnosti. Jeho učení je v mnohém duchovně příbuzné učení ctihodného starce Paisije Veličkovského (památka je 15. /28. listopadu), hlavně v ozřejmění tématu starectví, umném konání modlitby a modlitby vůbec. Nejvýznamnější jeho díla jsou: Dopisy o křesťanském životě, ruský překlad Dobrotoljubija (Filokalia - významná sbírka duchovních textů církevních Otců, zabývající se hesychasmem), Výklad apoštolských listů či Náčrt křesťanské etiky.
Světitel pokojně zesnul 6. ledna 1894, na svátek Zjevení Páně. Při oblékání zesnulého do biskupského roucha zazářil na jeho tváři blažený úsměv. Pohřben byl v Kazaňském chrámu Vyšenské poustevny.
Svatořečení světitele Theofana se uskutečnilo roku 1988. Jako světec hluboké víry a zbožnosti zapůsobil velkým vlivem na duchovní obnovu společnosti, zejména svými četnými díly, která jsou vnímána jako praktické učebnice křesťanské spásy.

Obrázek
http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=2631288016175226015http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=2631288016175226015
marekM
 
Příspěvky: 249
Registrován: 03 úno 2010 18:55

Zpět na Světitelé

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron