Dnes je , ( juliánského církevního kalendáře)


Neděle 10. po svaté padesátnici - Matouš 17,14 -23

Neděle 10. po svaté padesátnici - Matouš 17,14 -23

Příspěvekod marekM » 07 zář 2011 18:15

Neděle 10. po svaté padesátnici - Matouš 17,14 -23
Dnešní úryvek z Matoušova Evangelia, se čte a opakuje každým rokem jako mnoho jiných proto, aby dříve nebo později, začali jsme konečně konat to, co jsme v něm slyšeli, aby jeho slova došla do našich srdcí, aby vešla do našeho života. V tomto úryvku ukazuje se Kristova lidumilnost a to, že dobro má větší moc než zlo.
Slyšeli jsme, jak Spasitel sešel se Svými učedníky z hory Proměnění, z hory Tábor, kde vše bylo plné slávy a harmonie, Království Boží bylo zjevené, kde sláva Boží zazářila.
Spasitel se svými učedníky, tedy sestoupil z hory do údolí, kde jej jeden člověk na kolenou poprosil, aby mu uzdravil jeho syna, který trpěl těžkým neduhem, neboť byl náměsíčným a byl na tom zle: často padal do ohně a často do vody.
Protože otec hned nezastihl na místě samotného Krista, obrátil se nejprve k apoštolům, kteří zůstali dole pod horou.Víme, že mezi těmito apoštoly, nebyli Petr, Jakub a Jan, protože tito tři byli se Spasitelem na hoře Tábor, kde se Kristus před jejich zraky proměnil.
Apoštolové, kteří takovéto nemocné doposud uzdravovali, však chlapce uzdravit nemohli, nemohli zlého ducha z chlapce vyhnat. Když otec tedy přivedl svého syna ke Spasiteli, aby ho uzdravil, nejprve řekl to, že prvně chlapce přivedl k jeho učedníkům, a ti, že ho uzdravit nemohli.
Tak se stalo proto, na co poukázal ve svých následných slovech Kristus, když řekl: Pokolení nevěřící a zvrácené. Takto se Kristus obrátil ke všem okolo jsoucím a nečinil rozdílu mezi nevěřícími a malověrnými, takovými slovy, se stejně obracel k otci chlapce, k farizejům i k apoštolům, a tato jeho slova jsou obrácená i k nám, na naše pokolení, které je stejně nevěřící a zvracené.
Nevěřící pokolením jsme proto, neboť neustále promrháváme a ztrácíme svoji víru, hledáme nějaké jiné prameny duchovnosti a víry, namísto toho, abychom se pokorně obraceli ke Kristu a poučovali se v Církvi Boží, ve které, jedné jediné je skutečná Boží pravda, podle samotných slov Krista, která řekl po svém vzkříšení: Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (Jan 14, 6).
A to, že jsme pokolení zvrácené, o tom, není zapotřebí ani mnoho mluvit, neboť sami, každý den vidíme, co hrozného se, na tomto světě děje.
Je zapotřebí opečovávat a chránit víru ve své duši. Když Ježíš takto vyčetl malověrnost, nebylo to kvůli Jeho netrpělivosti, ale proto, aby národ přivedl k víře a spasení a aby takto jasně ukázal, hlavní příčinu, všech lidských neštěstí a strádání, je malověrnost a zvrácenost.
Vždyť následně potom ukázal Svoji lidumilnost, přizval, aby přivedli chlapce za ním, a hned na to chlapce uzdravil.
Když byli učedníci za chvíli s Kristem sami, zeptali se Ho: Proč jsme ho nemohli vyhnat my? Na což dostali jasnou odpověď: Pro vaši malověrnost! Ptali se proto, neboť jim Spasitel předtím: dal moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. (Mat. 10, 1).
Tato moc, ale podle míry toho jak jejich víra, ať už pro světský strach anebo lidskou hrdost, slábla. Na to poukázal Kristus a také poukázal, že jen s vírou se může ona moc navrátit a jako příměr uvedl: budete-li mít víru jako zrnko hořčičné, nic vám nebude nemožné.
Svt. Cyril Jeruzalémský, k tomu říká: Jako hořčičné zrno, které je malé svojí velikostí, ale silné, mocné a veliké tím co dokáže, když je na malém místě zasazeno, hned pouští mnoho výhonků a, když zcela vyroste, ve své koruně může schovat i ptáky – tak i víra v duši člověka, brzo činí ta největší díla. Proto měj i ty víru v Něho, abys od Něj přijal víru, která činí a koná nad lidské možnosti.
Moc víry, se získává od Boha, ale je zapotřebí, ji posilňovat svým vlastním úsilím. Největším a nejbezpečnějším způsobem je modlitba a půst, tak jak to řekl Spasitel. Modlitba a půst jsou dva velké sloupy víry. Půstem se ničí strasti tělesné, modlitbou se utišují a ničí strasti duše, srdce a rozumu.
Posledním slova, která Kristus pronesl v dnešním úryvku evangelia, zarmoutila apoštoly. Po velikém zázraku uzdravení posednutého chlapce, vítězství dobra nad zlem, najednou Kristus promlouvá k učedníkům o Svém strádání: Syn člověka bude vydán do rukou lidí; zabijí ho, a třetí den bude vzkříšen.
Toto, řekl Spasitel jako poučení svým učedníkům a promlouvá také k nám, abychom, když cokoli velkého a dobrého uděláme, nikdy neočekávaly odměnu od lidí.
Ale, Kristus svými slovy, předpovídal nejenom samo strádání, zabití a Svoji smrt, ale především Vzkříšení. To co nám dnešní Evangelium svými slovy říká je tedy toto: je zapotřebí mít víru jako hořčičné zrno, pečovat o ni, trpělivě přečkat i strádání, která nás potkávají na tomto světě, a na konci všeho je vzkříšení, pravý život v Kristu.
marekM
 
Příspěvky: 249
Registrován: 03 úno 2010 18:55

Zpět na Z kázání

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron