Dnes je , ( juliánského církevního kalendáře)


Slavní a všechvalní, nejpřednější z apoštolů Petr a Pavel

Slavní a všechvalní, nejpřednější z apoštolů Petr a Pavel

Příspěvekod marekM » 07 zář 2011 18:05

Slavní a všechvalní, nejpřednější z apoštolů Petr a Pavel
V životech svatých apoštolů Petra a Pavla, vidíme, jakými různými cestami nás k Sobě přizývá Hospodin.
Včera rybářem a nyní první a jediný Bohoslov – taková je velikost a vznešenost Petrova!
Včera pronásledovatel Kristův a nyní Kristův apoštol - taková je velikost a vznešenost Pavlova!
A opravdu všechny, různých postavení, z různých poměrů a stavů, přizývá k Sobě Hospodin, spojuje a sdružuje všechny okolo zářícího novozákonního žertveniku – Svého životodárného Kříže.
Apoštolové Petr a Pavel, byli každý jinak přizváni.
Následuj Mne(Jan 21, 19), řekl Hospodin apoštolu Petrovi, když je znovu obnovoval v apoštolské službě a konečně, naposledy ho vyzíval k tomu, aby Ho následoval.
Saule, proč mne pronásleduješ? Těžko je tobě vzpírat se proti bodcům*(Skutky 9, 5) takto se obrátil Hospodin k budoucímu apoštolu Pavlu, na cestě z Jeruzaléma do Damašku.
A tak to bývá i v našem životě. Je přizvání svobody – přizvání, kdy sám člověk směřuje ke světlu, které září a přitahuje ho k sobě.
A je i další přizvání – přizvání, kdy ne my, ale kdy Bůh Sám, nás nachází, Sám nás vede, svojí mocnou Pravicí, tak, jak bychom si my ani nepomysleli.
To je přizvání, kterým nás přizývá život.
Jsme slabý a nemohoucí. Často nemáme sílu, abychom zanechali a opustili své sítě a následovali Krista. Ale dobrotivý a milující, nám Sám přichází naproti. Sám nám ukazuje v našem životě, že je těžké se vzpírat a jít proti bodcům.
Za veliká neštěstí většinou považujeme naše hořkosti a zármutky co nás potkávají, ale jinak, docela jinak, ukazují se a odkrývají tomu, kdo následuje Krista. V nich se nám zcela odhaluje nemohoucnost a malost, těch dočasných hodnot života. Od nich, když je takto, jako nic nemohoucí a nicotné spatříme, je cesta k věčným cennostem v Kristu.
Kdo jakkoli strádal a ono strádání přijímal jako křesťan, ten je vskutku velmi bohatý, nevýslovně, ten bude v pravdě velikým kupcem (Kánon sv. Ondřeje Krétského – Úterý prvního týdne velkého postu, 4. píseň první verš po - Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou).
Pro něho už nebudou strašné hromy a blesky tady na zemi. On už dostihl svého duchovního Damašku a tam získal prozření z výše.
Jako dlouhá a plná lidí, táhne se cesta k bráně Království. I vozy, i koně, i pěší jdou po ní.
Je úzká, trnitá a obtížná. A veliké je pokušení sejít z této cesty, na jiné, lehčí, příjemnější, více přizpůsobenější našemu hřích milujícímu srdci.
Na všech těchto lehkých cestách pak, ale stojí bodec nepřátelství s Bohem, odklonění se od Jeho svatých přikázání. A je těžko, velmi těžko je jít potom proti bodci…
Svatí Apoštolové, Petře a Pavle, proste Boha za nás!
_____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
*Bodcem(Skutky 9, 5) je zde myšlena dlouhá zaostřená hůl, kterou se popoháněli voly. Smysl výroku – těžko jít proti bodci, bylo rčení, které vzešlo z toho, že ti ze stáda volů, kteří zůstávali posledními, často byli bodnuti, tj. popoháněli se ostrým koncem hole, od čehož pocítili velkou bolest a rychle běželi za stádem. Rčení mělo tedy význam ukázat na nerozumnost a hloupost lidí, kteří šli proti moci anebo napomínání svého svědomí.
marekM
 
Příspěvky: 249
Registrován: 03 úno 2010 18:55

Zpět na Z kázání

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron