Dnes je , ( juliánského církevního kalendáře)


Vzkříšení Kristovo

Vzkříšení Kristovo

Příspěvekod marekM » 24 dub 2011 20:56

Vzkříšení Kristovo
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydal svědectví a volal: "To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já." Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.
(Jan 1, 1 - 17)
Pro ty, kteří vyrostli v některé ze západních církví, je překvapující, že v pravoslavné církvi při svaté paschální liturgii čte se začátek evangelia Janova, v němž se mluví o Slovu Božím, které tělem jest učiněno, a že se nečte ta část evangelia, v níž se vypravuje o Zmrtvýchvstání Páně. Nezasvěceného člověka přímo to zaráží, a já sám před několika lety, slyšel jsem výtku, jakoby pravoslavná církev fakt Vzkříšení Kristova tím stavěla do pozadí.
Tato výtky však pochází z nedostatečné znalosti a je nevěcná a neodůvodněná. Pravoslavná Církev čte evangelium o Vzkříšení Páně, ale čte je již na jitřní bohoslužbě a pak také na večerní, a tedy není pravda, že by naše církev tohoto čtení vůbec neměla nebo že fakt Vzkříšení dosti nezdůrazňovala. Právě naopak. Nejen jitřní, ale i svatá liturgice přímo přesycena myšlenkou Vzkříšení Kristova. Opět a opět se ozývá v ní radostný zpěv: Kristus vstal z mrtvých! Christos voskrese iz Mertech! Tak často se ozývá, jako v žádné jiné církvi, při našich bohoslužbách. A je to církev pravoslavná, která velikonoční svátky nazývá svátkem všech svátků. Naše Církev plesá o těchto svátcích nebeskou radostí nad Vzkříšením Páně a toto Vzkříšení je jedinou myšlenkou, která se ozývá v srdcích pravoslavných.
Jestliže se při svaté liturgii v tento den čte v chrámu Evangelium (Jan 1, 1-17) o Slovu, které bylo na počátku, o Slovu, které bylo u Boha, o Slovu, které bylo Bůh, o Slovu, které jako světlo svítí v temnotách, o Slovu, které tělem učiněno jest a přebývalo mezi námi, o Slovu, o němž vydal svědectví Jan Křtitel – má to všechno svůj vážný důvod. Právě toto Evangelium spadá velmi případně do rámce Kristova Vzkříšení.
Tímto Slovem není míněn nikdo jiný než Syn Boží, z Otce narozený přede všemi věky, který, když dozrál čas, se stal člověkem, aby nám jako člověk zjevil nebeského Otce a ukázal nám, jak lidé mají žít, aby se stali opravdu lidmi, jak mají žít, aby se stali účastni Božího života, jak mají žít, aby se stali Božími dětmi.
Tímto slovem není míněn nikdo jiný než Ježíš Kristus, o němž své svědectví vydal Jan Křtitel; není jím míněn nikdo jiný než Spasitel světa, který od vlastních nebyl pochopen, nebyl přijat, ale byl za spásu světa ukřižován.
Toto Evangelium o věčném Slovu nám má učinit pochopitelným právě to, proč Ježíš Kristus nezůstal v hrobě, proč vstal z mrtvých, proč nezůstal poražen, nýbrž triumfoval jako vítěz nad lidskou zlobou, a to jako vítěz jednou provždy, jako vítěz navěky!
Zcela správně vydal o něm své výmluvné svědectví Jan Křtitel, když pravil: Já nejsem Kristus, nejsem ani Eliáš, ani žádný z dosavadních proroků; já jsem jen ten, který má připravit cestu tomu, jemuž nejsem hoden rozvázati řeménka u obuvi jeho, který je neskonale větší než já, který stojí již mezi vámi, ale jehož vy neznáte. (Mat 3, 1 – 12; Mk 1, 1 – 8; Luk 3, 2 – 17; Jan 1, 19 - 31)
Stručný, ale výstižný obsah Janova kázání a svědectví je tento: Já nejsem nic, ale Kristus je všechno. Kristus je ten Beránek Boží, který snímá hříchy světa. Kristus je ten Beránek tichý, který nad světem vítězí.
Nuže, v těchto dnech oslavujeme toto veliké vítězství Beránka Božího, který za nás se obětoval a pro nás též zvítězil. K němu obracejme své zraky, jak to činil Jan Křtitel. Buďme si vědomi své vlastní nicoty a jeho božské velikosti. K němu jako ke svému světlu vzhlížejme, kdykoli nás obklíčí temnoty hříchu, utrpení nebo dokonce zoufalství. Amen.
Slovo z kázání svt. Gorazda, nového mučedníka a biskupa českého a moravsko-slezského
Praha 1930
marekM
 
Příspěvky: 249
Registrován: 03 úno 2010 18:55

Zpět na Z kázání

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron