Stránka 1 z 1

Neděle po Bohozjevení

PříspěvekNapsal: 30 led 2011 21:11
od marekM
Neděle po Bohozjevení
Efezským 4, 7 – 13
Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování.
Proto je řečeno: Vystoupil vzhůru, zajal nepřátele, dal dary lidem.
Co jiného znamená, vystoupil, než že předtím sestoupil dolů na zem?
Ten, který sestoupil, je tedy tentýž, který také vystoupil nade všechna nebesa, aby naplnil všechno, co jest.
A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele,
aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k budování Kristova těla,
až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti.
Matouš 4, 12 - 17
Když Ježíš uslyšel, že Jan byl uvězněn, vrátil se do Galileje.
Opustil Nazaret a přišel bydlet do pobřežního města Kafarnaum v krajinách Zabulon a Neftalí.
Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše:
"Země Zabulon a země Neftalí, při cestě k moři, za Jordánem, Galilea pohanů:
Lid, který bydlel v temnotách, uviděl veliké světlo, obyvatelům krajiny stínu smrti světlo se zaskvělo."
Od té doby začal Ježíš kázat: "Čiňte pokání! Neboť se přiblížilo království nebeské!"


Svatý apoštol Pavel dnes ve svém poselství k Efezským (4, 7 – 13) říká: Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování… Jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti.A Evangelium dnešní neděle (Matouš 4, 12 - 17), zakončuje se těmito slovy: Od té doby začal Ježíš kázat: Čiňte pokání! Neboť se přiblížilo království nebeské!
Ještě před několika málo dny bylo slyšet v koledách slova, že tři svátky k nám přišly jako hosti. Dnes v slovech apoštola slyšíme o darech o obdarování, a každý z těchto svátků nám dal dar.
Když jsme oslavovaly svátek Kristova narození, první z těchto svátků, byl nám v něm dán dar ten, že jsme znovu byli přijati za Boží syny a dcery.
V den svátku Obřezání Páně nám byl počátek Nového Roku, že můžeme a máme odložit hříšný způsob života roku prošlého a, máme žít dle nového života, tj. pro slávu Boží, pro naši spásu.
V den Bohozjevení, jsme slyšeli:A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil... a tak nám byl ukázán cíl našeho života a byla nám dána i Milost, která pomáhá jít k tomu to cíli.
V dnešním evangeliu jsme pak slyšeli, jak Spasitel poté co Jan byl uvězněn, odchází z Nazareta do Galileje. Spasitel nešel tedy tam, kde mohl najít vděčné a připravené posluchače na Jeho kázání, kteří by byli například v Jeruzalémě, ale odchází do míst, kde vedle Židů žilo i mnoho pohanů, do míst, kde bylo dokonce i více pohanů, a byla to místa považována za pohanská. V té době obývali Galileji prostí lidé, kteří byli většinou zemědělci nebo rybáři.
Spasitel se rozhodl odejít do Galileje, z toho důvodu, že později, když byl se svými učedníky doma, obyvatelé Nazareta o Něm říkali:Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás? (Marek 6, 3)na to On řekl: Prorok není beze cti, leda ve své vlasti (Marek 6, 3)to bylo, proč odešel Spasitel zvěstovat svá slova do Galileje, do městečka Kapernaum.
Slova, kterými je to popsáno, jsou:Lid, který bydlel v temnotách, uviděl veliké světlo, obyvatelům krajiny stínu smrti světlo se zaskvělo.Ta slova jsou z proroctví proroka Izaiáše.
Nakonec v dnešním evangeliu slyšíme: Od té doby začal Ježíš kázat: "Čiňte pokání! Neboť se přiblížilo království nebeské!"
V těchto krátkých slovech, která jsou plny onoho Božího Světla, které se zaskvělo, je obsaženo mnohé. Ta slova nám říkají, co je nejdůležitější a nejpotřebnější konat, aby ono veliké světlo Božího Království zasvitlo v našich srdcích a to nikoli jen v přeneseném smyslu slova, ale skutečně a doopravdy zasvítilo.
K tomu je zapotřebí pokání. Samo Království Nebeské, se k nám přiblížilo, samo světlo se přiblížilo k nám, přišlo do krajiny stínu smrti, do temnoty, ve které se nacházíme. A aby se to světlo v nás zaskvělo, je potřeba jen jedno – pokání. Pokání je okno, skrze které dovnitř, do naší duše, když toto okno otevřeme, proniká světlo. Na nás jen záleží, zda to okno otevřeme, anebo je necháme zavřené. A aby se zaskvělo ono Boží světlo v našem srdci, je potřeba sebe sama nutit k pokání, skrze kajícnou modlitbu, skrze Tajiny Zpovědi a Svatého Přijímání, skrze napravení našeho vlastního života. Je zapotřebí žít církevním životem, řídit se učením církve, ne svým rozumem, nebo radami od lidí, kteří jsou Kristově Církvi vzdáleni. Když napravíme takto náš život, spatříme, jak málo pomálu v našem srdci, začne vycházet záře onoho Božího světla. Amen.