Dnes je , ( juliánského církevního kalendáře)


O tom, kdo hromadí pozemské poklady a není bohat v Bohu

O tom, kdo hromadí pozemské poklady a není bohat v Bohu

Příspěvekod marekM » 30 led 2011 20:47

O tom, kdo hromadí pozemské poklady a není bohat v Bohu Lukáš 12,16–21

Potom jim vyprávěl podobenství: "Pole jednoho bohatého člověka přineslo hojnou úrodu. Přemýšlel: Co si počnu? Vždyť nemám kam shromáždit úrodu! Pak si řekl: Udělám tohle - zbořím své stodoly, postavím větší a do nich shromáždím všechno své obilí a zásoby. Pak si budu moci říci: Podívej, máš spoustu zásob na spoustu let. Oddechni si, jez, pij, užívej! Bůh mu ale řekl: Ty blázne! Dnes v noci umřeš. Čí bude, co sis nachystal? Tak je to, když někdo hromadí pro sebe, ale nebohatne v Bohu."
Lukáš 12,16–21


Toto evangelium je o shromaždování bohatství. Svět, ve kterém žijeme, vždy směřoval a směřuje, k tomu aby byl neustále bohatý, aby se neustále obohacoval. Obraz a ideál sytého, spokojeného a poklidného života, byl vždy přání, které převažovalo u většiny lidí. Něco odpracovat a oddechnout si. Ochutnat něco z toho, na čem jsme tak dlouho a těžce pracovali, odpočinout si na vavřínech, naší hojnosti a blahobytu. To je to k čemu směřovalo lidstvo, o co se snažilo, pro co ho bolí duše.
Život je těžký, svírá a ohýbá naše ramena, na kterých máme těžké a sotva snesitelné břímě. Musíme si cenit a vážit toho co jsme tak pracně získali, musíme být šťastní a musíme si udržet onu pozemskou hojnost a štěstí, které máme.
Takto usuzuje svět, ale zcela jinak už o tom to soudí Evangelium.
V tomto Evangelním čtení, které nám dnes předkládá Svatá Církev, podává se nám Kristovo podobenství o bohatém člověku, který získal veliké jmění. Dostihl onen ideál pozemského bohatství, říká: Co si počnu? A ve svém sebeklamu si odpovídá: Vždyť nemám kam shromáždit úrodu! Nakonec přichází s řešením: zbořím své stodoly, postavím větší a do nich shromáždím všechno své obilí a zásoby. Poté ještě říká to skryté, co měl ve svém srdci: Podívej, máš spoustu zásob na spoustu let. Oddechni si, jez, pij, užívej! Takto promluvil lidský praktický rozum. Bůh mu, ale na to řekl: Ty blázne! Dnes v noci umřeš. Čí bude, co sis nachystal?
Zde se nám odkrývá jedna zapomenutá skutečnost, na zemi poslední slovo náleží smrti. To co člověk tak pracně a těžce pro sebe vydobyl, obrací se v popel a prach, všechno to bohatství, štěstí a pozemská radost.
Tak je to, když někdo hromadí pro sebe, ale nebohatne v Bohu, těmito slovy uzavírá podobenství Spasitel.
Každý den se staráme o to, aby nám nebyla zima, abychom neměli hlad, staráme se ještě o mnoho a mnoho, dalšího co je nám zapotřebí tady v tomto světě.
Staráme se, ale o to abychom byli bohatými v Bohu?
Být bohatým v Bohu, znamená, nepřestajně pamatovat na Boha, být si vědom, že všeho, čeho se nám dostává, v tomto světě, dostává se nám od něj a lhostejno v jaké míře.
Onen bohatý člověk, který je vzpomenut v dnešním podobenství, si ani nevzpomenul na Boha, uvěřil dočasnému bezpečí svého bytí, aniž by přemýšlel proč tomu tak je.
Je však zapotřebí směřovat k získávání toho pravého vnitřního bohatství – milosti, blahodati Boží. Když získáváme bohatství v Bohu, získáváme Samotného Boha do svého srdce, a toto bohatství nám nemůže být vzato. Jedině toto bohatství je skutečně naše a vše ostatní je cizí, vždyť i to naše tělo není našim (Zdali nevíte, že tělo je chrámem Ducha Svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! 1Kor. 6, 19).
Je zapotřebí nenechat se oklamat tímto světem, ve kterém žijeme, jako tento boháč, ale v každém okamžiku našeho života, starat se o to získávat Boží blahodať, přiblížit se k Bohu a nechat Jej přebývat ve svém srdci. Amen.
marekM
 
Příspěvky: 249
Registrován: 03 úno 2010 18:55

Zpět na Z kázání

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron